Výlet do Bologně se podobal našemu loňskému výletu do portugalského Fara. Neměli jsme úplně jasnou představu, co nás čeká, jen jsme tušili. Jenže skutečnost byla úplně jiná a mnohem lepší. Bologna nás příjemně překvapila, přestože ve středu města není téměř žádná zeleň. Jenom cihlové budovy s dlouhými podloubími a s mnoha obchůdky. V centru města se nacházejí téměř všechny turisticky významné atrakce a všechny jsou v docházkové vzdálenosti.
Po delší době jsme měli pizzu, takovou tu „pravou italskou“, na kterou budeme dlouho vzpomínat. Stejně tak na zmrzlinu, která byla naprosto bezkonkurenční. A ve třech restauracích jsme zažili obsluhu, o které budeme přátelům často vyprávět.
Byl to hodně povedený výlet.
Do Bologně se létá z Prahy a z Brna. A také ze všech okolních letišť (Berlín, Vratislav, Krakov, Katowice, Bratislava a Vídeň). My jsme letěli z Berlína, jelikož nám více vyhovoval berlínský letový řád s odlety každý den. Přece jenom jsme potřebovali skloubit termíny 8 lidí v partě.
Když si počkáte na levnou letenku (k sehnání jsou každou chvíli), za zpáteční zaplatíte 500 až 600 Kč. Pokud pojedete autobusem (Flixbus nebo Student agency), za zpáteční jízdenku zaplatíte 2.000 až 3.000 Kč a na cestě strávíte 15 hodin.
Letiště je od středu města relativně blízko, cca 10 km.
Ubytování v Bologni není levné. Objednávali jsme ho s předstihem a za jednoduché ubytování se snídaní v hotelu v centru města jsme platili 1.700 Kč/2 osoby. Cena byla bez možnosti storna.
Hned po ubytování vyrážíme do města. Na programu jsou sakrální památky, jídlo a pití.
Objevujeme Irish pub, ale výjimečně si dnes Guinesse nedáváme. Zato pizza v pizzerii pod věžemi je božská. Hned vedle pizzerie objevujeme pravý italský street food. Nevíme, co ochutnat dřív. Všechno korunuje výborná domácí zmrzlina. V té chvíli ještě netušíme, že za dva dny ochutnáme zmrzlinu, o jaké se nám ani nesnilo.
Jakmile se sešeří a rozvítí se lampy, uličky jsou najednou plné otevřených obchůdků, pizzerií, restaurací, kaváren a barů. Večerní atmosféra vybízí k procházce po městě. Nahlížíme do obchůdků a ochutnáváme italské mňamky.
Večer zakončíme v hospůdce. Dáváme si výborné víno, nic moc pivo a když už jsme v té Itálii a navíc je hodně teplý večer, nesmí chybět aperol spritz. Obsluhující číšník (starý pán) si nás získal svými prodejními dovednosti. Za večer nám toho prodal mnohem víc, než jsme původně chtěli. Kamarádka si chtěla dát cappuccino. Odpověď byla: „No, cappuccino no. Jste v Itálii, cappuccino se pije ráno. Večer se pije aperol spritz, ten si dejte“. A hned dodal: „My si k pití dáváme jednohubky. Máme výborné s mortadelou, jedno prkénko vám přinesu. Ano?“ Pokaždé, když k nám pán přišel, povídal si s námi, zažertoval a něco dalšího nám prodal. Takhle se to dělá! 🙂
Druhý den se hned ráno přesouváme vlakem do Ravenny. Orientace na nádraží je úplně stejná jako na českém nádraží. V hale je asi 15 automatů, ve kterých si můžete koupit jízdenky na vlak. Vyberete cílovou stanici, zvolíte počet lístků a zaplatíte kartou nebo v hotovosti.
Jenom si před vstupem na perón nezapomeňte jízdenku označit ve strojku časovým razítkem. Ve všech vlacích, kterými jsme jeli, fungoval reproduktor, který oznamoval následující zastávku a taky tam chodil průvodčí s kleštičkami a štípal lístky. To už jsme dlouho neviděli. No a když si v mobilu spustíte mapy Google, můžete kontrolovat svoji aktuální polohu a vzdálenost do cílové destinace.
Do Ravenny to bylo 69 km a za jízdenku jsme zaplatili 190 Kč (7,5 €).
Pro plánovaní přepravy používáme mobilní aplikace Omio a Trainline. V Itálii se lépe osvědčila aplikace Trainline.
Ravenna je jedno z historicky nejvýznamnějších míst v Itálii. Je pro ni typická mozaiková výzdoba. Viděli jsme i mnoho obrazů, které nebyly malované, ale vykládané mozaikou.
A opět jídlo. Velmi nás zaujal veselý a příjemný majitel pizzerie, ve které jsme se zastavili na oběd. Nejprve nás nechal vybrat jídlo z jídelního lístku, aby nám pak řekl zhruba toto
Pak nám vyprávěl, jak se mu líbilo v Praze a jak se tam za dva týdny znovu chystá na pokerový turnaj. Jenom tu šunku prý máme moc drahou. Byl to další číšník, který nás nejenom obsluhoval, ale povídal si s námi, což je v Itálii zřejmě typické a velmi sympatické.
Ravenna má krásné náměstí a celou řadu uliček, ve kterých to žije. Stejně jako v Bologni, tak i tady všechno ožilo, jakmile se setmělo. Městečko bylo rázem „větší“, živější a tak nějak přívětivější než ve dne.
Večer jsme znovu poseděli na zahrádce před hospůdkou a popíjeli výborná vína a pivo (zase nic moc, je vidět, že Italové jsou především znalci vína). Obsluhující číšník nás překvapil znalostí několika českých slov. Z toho usuzujeme, že Ravennu Češi zřejmě často navštěvují. A znovu nás obsluhoval komunikativní sympatický číšník. Příjemná změna oproti českým restauracím.
Ráno opět hurá na vlak. Jedeme na krátkou návštěvu města Ferrara. Cesta trvala 30 minut a stála 170 Kč (6,65 €).
Bohužel velká katedrála na náměstí, na kterou jsme se všichni těšili, byla uzavřená kvůli probíhající rekonstrukci. Jediné místo, které jsme navštívili, byl hrad rodiny d‘Este. A ten za prohlídku stojí.
Po obědě jsme se přesunuli zpátky do Bologně.
Z Ferrary do Bologně je to 30 minut a za jízdenku platíme 120 Kč (4,75 €).
Ubytovaní jsme v hotelu mezi středem města a letištěm. Máme rádi, když noc před odletem bydlíme v místě, odkud je to blízko na letiště. Jen co se ubytujeme, vyrážíme do města a navštěvujeme místa, na která nám první den nezbyl čas. Couráme se uličkami, nahlížíme do krámků a užíváme si atmosféru teplého a pohodového večera.
Znovu si dáváme street food a v jedné z postranních uliček usedáme na úžasnou večeři (kotleta přelitá mozzarelou a posypaná na jemno pokrájenou parmskou šunkou, carpaccio se špenátovým pyré, sypané parmazánem). A samozřejmě vynikající víno z regionálních vinic. Jídlo a víno Italové zkrátka umí 🙂
Zlatým hřebem večera je famózní domácí zmrzlina z malé cukrárny, na kterou jsme narazili při cestě zpět do hotelu.
Až se na jaře do Bologně vrátíme, (plánujeme výlet do Pisy a do Florencie), už teď je nám jasné, že na tuhle zmrzlinu a na pizzu pod věžemi určitě zajdeme .
Den před odletem jsme se dozvěděli o celonárodní stávce zaměstnanců v dopravě. Stávka začíná v den našeho odletu. Začínáme zjišťovat aktuální situaci. Píšeme na RYANAIR, vznášíme dotaz i na letišti, ale odpovědi se nedočkáme. Na webu boloňského letiště se dočítáme informaci, že pokud náš let nebude odbaven, letecká společnost nás bude informovat. Žádná SMS nepřichází a tak věříme, že v pořádku odletíme.
Ráno sedáme do obyčejného autobusu a odjíždíme na letiště. Normálně je možné koupit si jízdenku v automatu přímo v autobuse. Jako na potvoru náš autobus automat nemá. Pro jistotu na příští zastávce vystupujeme (ti revizoři, co před námi vystoupili z autobusu, byli fakt praví). Za pár minut naštěstí přijíždí aerobus, který nás odveze na letiště. Zde se žádná stávka nekoná a v pořádku odlétáme. Zase jedno uf 🙂
Druhý den se ale ze zvědavosti díváme na web boloňského letiště a hleďme – cca 2/3 letů je zrušeno, stávkuje letištní personál. Měli jsme štěstí 🙂
Bologna je turistická destinace, jak se patří a stále se nemůžeme zbavit dojmu, že je to destinace nedoceněná. Naprostá většina turisticky atraktivních míst je v docházkové vzdálenosti ve středu města, všechno se dá zvládnout pěšky. Autobus budete potřebovat pouze na přepravu z letiště a zpátky. Pokud máte rádi památky, dobré jídlo a pití, v Bologni si přijdete na své.
Jakkoli vypadala Bologna na fotografiích nezajímavě a nudně, opak je pravdou. Bologna si nás získala.Těšíme se, až se sem vrátíme.